"To mi takhle volali z jednoho sboru, nebudu vám říkat z kterého, že se k nim hlásí spousta starých chlapů hodně přes sedmdesát. A na mě: Venco, co s tím máme dělat?“ říkal svého času starosta jihočeské sekce Sdružení dobrovolných hasičů Čech, Moravy a Slezska Václav Žižka. Teprve později se podle něj přišlo na to, proč mají právě důchodci o členství mezi hasiči takový zájem. „Někdo se zkrátka bojí, že až natáhne ráf, přivážou mu příbuzní na nohu věnec buřtů a nechají ho odtáhnout psy někam do kopřiv,“ míní Žižka.
Když je ale členem hasičského sboru, hasiči mu obvykle vypraví pohřeb se všemi poctami, které k takovému stavu patří. „Tak jsem jim řek, ať je vezmou. My vlastně vezmeme každého,“ doplnil Žižka.
Pohnutky ke vstupu do sboru dobrovolných hasičů jsou zkrátka různorodé a odpovídá tomu i složení členské základny. V republice fungují tisíce dobrovolných hasičů, kteří stejně jako profesionálové nasazují život při rozsáhlých požárech, povodních a dalších katastrofách. Vedle toho ale může být oficiálním členem dobrovolného hasičského sboru i důchodce, dítě, žena v domácnosti, prostě všichni, kdo platí příspěvky a účastní se hasičských akcí.
Mnoho hasičů tedy u požáru nikdy nebylo. Podle Žižky jsou hasiči něco jako starostovi vojáci. "Ukažte mi dneska na vesnici někoho, kdo půjde na brigádu a bude dělat zadarmo. Jedině hasiči,“ argumentoval Žižka.
A ještě vzkaz diskutéra všem škarohlídům, kteří nad dobrovolnými hasiči ohrnují nos. "Nedá mi to a musím napsat svůj názor na všechny dobrovolné hasiče. Dovedu si představit, jak jsem zaklíněný v nabouraném autě a čekám na to, až mne z něj vyprostí třeba dobrovolní hasiči. Zkuste se všichni vžít do této situace a asi vám bude jedno, jestli z toho zachránce ucítíte slivovici, rum nebo třeba česnek. Budete rádi -a moc rádi - že je někdo ochotný vás ve svém volném čase zachraňovat, a to i kdyby to byl třeba škaredej, pivem smrdící chlap, který vám lezl za manželkou.“