Tyto řády obsahují zpravidla různá ustanovení, směřující k tomu, aby se častým a zhoubným požárům předešlo. Mimo to se tam také popisuje celý postup při hašení, udílí se v nich různé rady a pokyny, tak by se oheň co nejdříve uhasil, čili jinak řečeno, tyto řády jsou věrným obrazem hasičské taktiky příslušné doby.

Při vypuknutí ohně bylo první starostí, aby obyvatelstvo a všichni ti, kteří byli povinni se k ohni dostavit a hasit, byli o požáru pokud možno nejrychleji informováni. Prvními měli být u ohně ovšem ti, kteří hašení řídili.

Nejstarší řád o pořádku při hašení ohně se zachoval z XIV. století.
Tento řád je velmi stručný, není v něm zmínky ani o hlásných, ani o řídících hašení, což se vysvětluje tím, že Praha nebyla tehdy tak rozsáhlá, a vznikl-li někde oheň, obyvatelstvo se o něm snadno dovědělo.
V tomto řádu je nejprve upozornění občanům, aby oni i jejich čeládka s ohněm opatrně zacházeli, aby se nestalo žádné neštěstí.

Dále pak obsahuje řád následující ustanovení:
„Žádný nesmí běžet k ohni ozbrojen, jedině rychtář, sousedé města (měšťané) a jeho zbrojnoši, a kdyby kdo takový nalezen byl, má svého zbroje a brnění zbaven být, vyjma železného klobouku a železných rukavic. Žádný nemá od nikoho z lidí při takovém ohni přijmout nic ze zboží v domě zapáleném aneb z domu vyneseného vzít. Kdyby tak učinil, má být sťat. Dále, každé rukodělné řemeslo má mít připravené nářadí, a když oheň vypukne, mají řemeslníci toho kterého řemesla se svými háky přiběhnout a hořící domy pobořit. Řemeslo,které by tak omeškalo učinit, tak řemeslníci toho řemesla mají dát pokutu 10 hřiven malých denárů ku prospěchu města.

Dále: všichni šmejdíři (obchodníci) mají k ohni přijít a tam věrně pomáhat, kdyby některý z nich tak neučinil, má se mu veškeré zboží vzít, z města vypovědět a nikdy víc nesmí se vrátit.

Dále: všichni povozníci města mají vozy vodu k ohni přivážet a každému se má za každou nádobu vody půl soldy malých denárů vyplatit a kdo by tak neučinil, má se mu vůz s koňmi odejmout, z města se má vyhnat a nikdy se nesmí vrátit“.

Řízení hašení, i když se o tom v tomto řádu nepíše, měli na starosti bezpochyby rychtář a starší sousedé (měšťané).

Jak z tohoto řádu vidíme, byli všichni, kdo se provinili proti nařízením týkajícím se hašení ohně, přísně trestáni, zejména zloději neušli zaslouženému trestu.

Postupem času a na základě zkušeností, získaných při častých, mnohdy velmi rozsáhlých požárech, začala se jevit v řádech z pozdější doby, kterých byla celá řada (po každém větším ohni byl vydán nový řád, nebo byl dřívější upraven), ustanovení mnohem obšírnější a důkladnější.