První parní stříkačka byla postavena v roce 1829 v Londýně.Vyrobil ji konstruktérJohn Braithwaite ve spolupráci s Johnem Ericssonem. Tato první parní stříkačka byla pojmenována „Novelty“(Novinka).Vážila dvě tuny a výkon měla 10 koňských sil.
Průměr válců čerpadla byl 6 palců a průměr válců parního stroje 7 palců (anglický palec měřil 25,39954 mm). Odpadní pára z válců byla vedena do napájecí nádrže prostřednictvím dvou vinutých trubek, tím bylo řešeno zahřívání napájecí vody před tím, než byla čerpána do kotle, který byl vertikální s topeništěm zužujícím se směrem dolů. Palivo bylo spalováno nuceným principem spalování, to znamená, že se přivádělo do kotle shora a bylo spáleno v uzavřeném topeništi. Produkty spalování procházely z topeniště do komína pomocí dlouhé hadovité trubice, která vedla pod trubkami vedoucími vodu,několikrát z jedné strany na druhou, pod nádobou kotle, a vyústila na předním konci nad vzduchovou komorou čerpadla. Odpadní teplo z páry i ze spalování tak bylo využito k předehřevu vody.
Tento stroj dával 200 až 250 litrů vody za minutu do výšky 90 stop (stopa je 30,48 cm). Stříkačka byla použita na několik požárů v Londýně a zdárně předvedla svůj velký užitek. Veškeré úsilí konstruktérů o přijetí parní stříkačky hasiči britské metropole se ale ukázalo marné, protože jak veřejnost, tak i pojišťovací společnosti byly proti jejímu zavedení. Navzdory odmítnutí Angličanů zavést nové hasící zařízení, podařilo se Braithwaitovi přesvědčit některé lidi, méně zatížené předsudky, o užitečnosti svého stroje a postavit několik dalších.
Největší pozornost získal v roce 1832 ten stroj, který byl postaven pro pruského krále k ochraně veřejných budov v Berlíně. Byl to jeho čtvrtý stroj a byl pojmenován „Comet“ (Kometa). Kotel byl stejné konstrukce jako u „Novelty“ s několika málo výjimkami. Měl dvojité válce a čerpadla pracující horizontálně. Pára v požadovaném tlaku byla vyrobena za 20 minut a proud vody dosáhl do výšky 115 stop (45 m). Úspěch této parní stříkačkyv Prusku přinesl Braithwaitovi uznání, ale mínění Londýňanů se nezměnilo a dál zůstali u svých ručních stříkaček. Postavil ještě pátý a poslední stroj v roce 1883, ale jen jako experiment. Zklamaný a sklíčený opustil svůj vynález. Sedm let nato Američané navázali na jeho práci a nakonec se jim podařilo přesvědčit svět, že pára je mnohem lepší než svaly.
Průměr válců čerpadla byl 6 palců a průměr válců parního stroje 7 palců (anglický palec měřil 25,39954 mm). Odpadní pára z válců byla vedena do napájecí nádrže prostřednictvím dvou vinutých trubek, tím bylo řešeno zahřívání napájecí vody před tím, než byla čerpána do kotle, který byl vertikální s topeništěm zužujícím se směrem dolů. Palivo bylo spalováno nuceným principem spalování, to znamená, že se přivádělo do kotle shora a bylo spáleno v uzavřeném topeništi. Produkty spalování procházely z topeniště do komína pomocí dlouhé hadovité trubice, která vedla pod trubkami vedoucími vodu,několikrát z jedné strany na druhou, pod nádobou kotle, a vyústila na předním konci nad vzduchovou komorou čerpadla. Odpadní teplo z páry i ze spalování tak bylo využito k předehřevu vody.
Tento stroj dával 200 až 250 litrů vody za minutu do výšky 90 stop (stopa je 30,48 cm). Stříkačka byla použita na několik požárů v Londýně a zdárně předvedla svůj velký užitek. Veškeré úsilí konstruktérů o přijetí parní stříkačky hasiči britské metropole se ale ukázalo marné, protože jak veřejnost, tak i pojišťovací společnosti byly proti jejímu zavedení. Navzdory odmítnutí Angličanů zavést nové hasící zařízení, podařilo se Braithwaitovi přesvědčit některé lidi, méně zatížené předsudky, o užitečnosti svého stroje a postavit několik dalších.
Největší pozornost získal v roce 1832 ten stroj, který byl postaven pro pruského krále k ochraně veřejných budov v Berlíně. Byl to jeho čtvrtý stroj a byl pojmenován „Comet“ (Kometa). Kotel byl stejné konstrukce jako u „Novelty“ s několika málo výjimkami. Měl dvojité válce a čerpadla pracující horizontálně. Pára v požadovaném tlaku byla vyrobena za 20 minut a proud vody dosáhl do výšky 115 stop (45 m). Úspěch této parní stříkačkyv Prusku přinesl Braithwaitovi uznání, ale mínění Londýňanů se nezměnilo a dál zůstali u svých ručních stříkaček. Postavil ještě pátý a poslední stroj v roce 1883, ale jen jako experiment. Zklamaný a sklíčený opustil svůj vynález. Sedm let nato Američané navázali na jeho práci a nakonec se jim podařilo přesvědčit svět, že pára je mnohem lepší než svaly.
(kp,hasicskelisty.cz,foto:arch.)
Email
Tisk
