Kdy, kde a kým byla hasičská stříkačka vynalezena, nevíme. Jednoduché stroje založené na tlaku vzduchu znali ovšem už Římané.
Teprve ale až roku 1518 vynalezl Antonín Platner v Augšpurku stříkačku, která se dala „z místa na místo převážet“. Popis ani vyobrazení se nám bohužel nedochovalo. Víme jen, že byla rozměrů „velikých“.
Po 84 letech byl vynalezen další stroj, „který proud vody přes největší domy přenášel při obsluze pouze dvou mužů“. Byl nazvaný „zázračnou stříkačkou“ a dal se převážet jen jedním koněm. Jeho vynálezci Aschhausen a spol. nabídli tento zázračný stroj radě města Norimberka. Chtěli za něj 2000 zlatých! Moudří otcové města stroj koupili po dlouhém smlouváni za 600 zlatých tolarů, což byla tehdy suma hodně veliká.
Jak si Norimberští na stroji tom zakládali, vysvítá z nařízení, v němž se přísně zakazovalo zázračnou stříkačku cizincům ukazovat. Obávali se, že by ji někdo mohl napodobit. Zázračný stroj způsobil v okolí senzaci. Šlechta a okolní města nabízela Norimberským veliké sumy peněz za opatření podobných strojů.
Brzo potom v období sotva deseti let, vynalezl Jan Hansch stříkačku novou, která dle popisu byla v tehdejším čase jedním z nejdokonalejších strojů. Pevně se má za to, že pohyblivé stojany, kterými staré stroje ještě na počátku dvacátého století byly opatřeny, zavedl právě Jan Hansch. Vnitřní hlavní část Hanschovy stříkačky byla zhotovena z mosazi, mědi a železa a připevněna na smyk, takže se dala převážet jako saně.
Stroj se skládal z velkého truhlíku, ke kterému byly přidělány dva menší, opatřené řetězy. Do menších se lila voda, které celý stroj pojal 60 okovů (3000 litrů). Písty se vytahovaly a zastrkovaly dvěma dlouhými bidly, které byly po stranách stroje přidělány k pístům. Tahalo-li za bidla 24 lidí, bylo prý možno dostříknout až na vzdálenost 25 metrů. Na stroji stál muž, který pohyblivým stojanem vodní paprsek řídil. Nejčastěji to býval kominík, který se tehdy jako znalec k této práci povolával. Odtud asi vznikl obyčej, kdy kominíci i později stávali v plné parádě při slavnostech na stříkačkách.
Teprve ale až roku 1518 vynalezl Antonín Platner v Augšpurku stříkačku, která se dala „z místa na místo převážet“. Popis ani vyobrazení se nám bohužel nedochovalo. Víme jen, že byla rozměrů „velikých“.
Po 84 letech byl vynalezen další stroj, „který proud vody přes největší domy přenášel při obsluze pouze dvou mužů“. Byl nazvaný „zázračnou stříkačkou“ a dal se převážet jen jedním koněm. Jeho vynálezci Aschhausen a spol. nabídli tento zázračný stroj radě města Norimberka. Chtěli za něj 2000 zlatých! Moudří otcové města stroj koupili po dlouhém smlouváni za 600 zlatých tolarů, což byla tehdy suma hodně veliká.
Jak si Norimberští na stroji tom zakládali, vysvítá z nařízení, v němž se přísně zakazovalo zázračnou stříkačku cizincům ukazovat. Obávali se, že by ji někdo mohl napodobit. Zázračný stroj způsobil v okolí senzaci. Šlechta a okolní města nabízela Norimberským veliké sumy peněz za opatření podobných strojů.
Brzo potom v období sotva deseti let, vynalezl Jan Hansch stříkačku novou, která dle popisu byla v tehdejším čase jedním z nejdokonalejších strojů. Pevně se má za to, že pohyblivé stojany, kterými staré stroje ještě na počátku dvacátého století byly opatřeny, zavedl právě Jan Hansch. Vnitřní hlavní část Hanschovy stříkačky byla zhotovena z mosazi, mědi a železa a připevněna na smyk, takže se dala převážet jako saně.
Stroj se skládal z velkého truhlíku, ke kterému byly přidělány dva menší, opatřené řetězy. Do menších se lila voda, které celý stroj pojal 60 okovů (3000 litrů). Písty se vytahovaly a zastrkovaly dvěma dlouhými bidly, které byly po stranách stroje přidělány k pístům. Tahalo-li za bidla 24 lidí, bylo prý možno dostříknout až na vzdálenost 25 metrů. Na stroji stál muž, který pohyblivým stojanem vodní paprsek řídil. Nejčastěji to býval kominík, který se tehdy jako znalec k této práci povolával. Odtud asi vznikl obyčej, kdy kominíci i později stávali v plné parádě při slavnostech na stříkačkách.
(kp, ucho24.cz, foto:arch.)
Email
Tisk
